weekly random playlist [6]

3. listopadu 2018 v 11:02 | ©posted by; thea |  playlist

1. Shannon Purser - Sunflower
2. Dua Lipa - Homesick
3. Coldplay - Everglow
4. Dave Thomas Junior - I Can't Make You Love Me
5. Martin Garrix - Access
6. Skizzy Mars - Changes
7. Xavier Dunn - Problems [Raux Roi Remix]
8. Billie Eilish - when the party's over
9. Cher Lloyd - None of my Business
10. Diplo - Get it Right
11. Ana Max - Sweet but Psycho
12. HRVY - I Wish You Were Here

MONTHLY NOTES | october

31. října 2018 v 19:00 | ©posted by; thea |  monthly notes

Myslím, že by bylo skvěléra se s vámi podělit o rekapitulaci měsíce. Říjen už končí a hned za rohem už máme další měsíc - listopad. Vzhledem k tomu, že jsem za měsíc neudělala nic zajímavého, sice se jen pár věcí v osobním životě pár zajímavých věci přihodilo. A to se dočtete níže.

•Co se dělo?
Babí léto skončilo a brigáda na zmrzlině, na které jsem byla druhým rokem, se zavřela. Nějaké dny bylo hezké počasí a nějaké dny jsem musela vydrzet sedět venku v zimě. Ale naštěstí, jsem neomecněla, nebyla nastydlá nebo neměla rýmu. To je super. Po skončení zmrzliny, jsem hledala práce a ve městě, kde žiju, moc toho není k nabízení. Ozvali se mi z jedné restaurace a také jsem měla zájem odletět na Kypr na půl rok a vyzkoušet si něco nového. Jenže restaurace, od které se mi ihned ozvali, má vedoucí špatně recenze od zaměstnanců. Znám několik lidí, co tam dříve pracovali a moc si to nechválili. Odletět někam do ciziny a sama, mě ta představa upřímně i děsí. Ale nechtěla jsem se nechat ovládnout strachem. Bratr by mě samotnou do ciziny ani nepustil a k tomu všemu, šéf měl pro mě nabídku.
Takže po třech dnech volna, jsem byla na zkoušce v jeho restauraci jako servírka. A něco vám řeknu, je toho moc a je to něco, co by mě hodně stresovalo. Chůze mi problem vůbec nedělá, spíš to, jak tam jsou ostatní servírky ve stresu a to pak nedělá ani dobře mě. Nic jsme nevěděla a všechno jsem se ještě učila. Jistě si v restauracích vždycky cením toho, jak k vám hned přijdou a obslouží vás, ale když jsem si to byla zkusit, chtělo se mi z toho brečet. Lidi tam jsou neustále ve stresu a sotva stíhají, zatímco já potřebuji prostředí, kde je klid. Mě stačí opravdu málo a dokážu hned propadnout stresu. Potřebuji spíš být v menším prostředí, kde nebude tolik lidí a kde nebude zbytecny stres. Lidi si prostě musí počkat a musí být trpělivý. Ikdyž upřímně, já samotná taková být nedokážu, ale to se zas týká jiných věcí. S šéfem jsme si promluvili a uvidíme, jestli mi dá ještě volne místo, které má v jiném podniku. :)

•Oblíbený kousek oblečení
Kabatek - zima se pomalu blíží, ale jak bylo tento rok do října nejteplejší počasí, koupila jsem si dlouhý kabátek. Ale slabý, takový podzimní. Nosím ho skoro každý den, protože jsem si tento kousek hrozně míč zamilovala. :)

•Seriály
Za tento měsíc jsem zkoukla pár úžasných seriálu z Netflixu. Který vám rozhodně musím doporučit je - The Haunting of Hill House. Úžasný horor s zajímavým příběhem. Určitě od toho neodtrhnete oči. Začala jsem se koukat na Insatiable. Pomalu se blížím ke konci a seriál se mi už hned od prvni epizody moc zalíbil a hodně jsem se u toho i nasmála. A jako poslední seriál Chilling Adventures of Sabrina. Milovala jsem ten seriál z devadesátek. Ale tenhle je hodně odlišný. Sabrina z devadesátek je spíše víc komedie a tahle nejnovější je víc takový vážný, drama. Každopádně jsem se teprve podívala na pár epizod a docela se mi líbí. Hlavně se mi tam také moc líbí obsazení.
 


TOPIC | my experience from previous unsuccessfull relationships

29. října 2018 v 13:01 | ©posted by; thea |  Topic

Pokud jste si prošli mnohými neúspěšnými vztahy jako já, určitě se vyznat v bodech, které jsem vám vypsala níže. Ano, je to tak. Téma pro dnešní den, budou mé neúspěšné zkušenosti z mých předchozích vztazích. Za tu dobu, kdy jsem byla pořád v nějakém vztahu, jsem si uvědomila, kde ty chyby byly. Doufám, že budete mít takové štěstí a potkáte jednoho dne toho/tu, s kým si doopravdy rozumíte a budete moct s nimi žít šťastně až do smrti.

1. Proč chtít byt s někým, u koho jste úplně na posledním místě?
Odjakživa si sama sobě říkám, že nebudu jako ty ostatní dívky, co jim vadí, že je jejich přítel někde s kamarády, hraje hry nebo je někde dokonce bez vás, aniž by vám to oznámil. Tyto typy dívek, co jsem viděla ve filmech a dokonce i ve skutečnosti, jsem fakt nenáviděla. Vždycky jsem si říkala "no a co, tak je někde s klukama, nemusí být furt s tebou." V mém případě to bylo tak, že se spíš hodně vymlouvali a ani mi nedokázali odpovedet na otázku, když jsem se zeptala. Měla jsem několik vztahů na dálku a komunikace tam, byla naprosto špatná. Snažila jsem se komunikovat a psát každý den, ale místo toho to bylo většinou, že neodpověděli, zobrazili si to a napsali až po týdnu. Vždycky, když se jim zrušili plány s kamarády nebo se doopravdy nudil, byla jsem tu já, která ho zabavila. Nikdy jsem nebyla jejich první možnost, pokaždé se chtěli semnou sejít, jen když se jim zrušili plány s kamarády.
Vždycky jsem si brala volna, když jsem mohla, jenže já nestála u nich dost na tolik, aby si oni udělali volno kvůli mě.

2. Čeho je moc, toho je moc...
Naopak od prvního bodu, nemůžete být spolu zas každý den. Někdo, kdo vás umisťuje na první místo a máte pocit, že vás sleduje, není to zdravé pro vás ani váš vztah. V každém vztahu prospěje "volno". Vídat se třikrát do týdne, je podle mě akorát. Protože, když se vidíte každý den, ztrácí to kouzlo, kdy se těšíte až se znovu uvidíte. Také když se vídáte každý den, pomalu si začnete lézt i na nervy a začne vam pomalu vadit každá maličkost. To jak si už zvyknete se vídat každý den, to už začne být podle mě závislost a berete partnera za samozřejmost.

3. Nikdo mi nerozumí
Je těžké najít člověka, který vám porozumí a který by vám naslouchal. Já jakožto magnet na idioty, jsem takových měla několik. Zaprvé, je těžké se někomu svěřit a říct mu, jak se doopravdy cítíte, když vás neposlouchá a nerozumí. Ignoruje vaše zprávy. Protočí očima a řekne, jak jste dramatická a ať nejste vážná. A víte co? Ať jdou doprdele! Proč se obtěžovat a ztrácet čas s někým, kdo ani nedokáže naslouchat?

4. Vztah na dálku je jen ztráta času
Já si prošla vztahami na dálku už několikrát. Jeden byl z jiného města, který trval se dostat k němu asi dvě až tři hodiny. Jeden byl pracovně v Africe. Jeden bydlel sice cestou půlhodiny, ale měl do toho školu, práci a neustále rušil plány, které jsme si naplánovali. Jeden žil nakonec v Anglii, tak to fungovat nemohlo. Jeden zas bydlel asi cestou hodinu a půl odsud a mohli jsme se vídat jen o víkendy.
Upřímně, dle mých zkušeností, vztahy na dálku jsou pěkná kravina a pouhá ztráta času. S některými to nějakou chvíli fungovalo, ale prostě nemáte na sebe ani čas. Jednu chvíli mám volno on, ale vy ne. V jednu chvíli máte volno vy, ale naopak on ne. A to vás pak donutí se zamyslet, jestli je doopravdy tam nebo tam, začnete mít pochybnosti a nevíte jestli dané osobě věřit, protože jste se vlastně neviděli skoro dva měsíce a komunikace tam vázne. A prostě, když se s nimi snažíte komunikovat a máte o něj starost a oni vas ignorují, nakonec si přijdete jak pí**.
Hodně jsem se dotěchto vztahů vrhala po hlavě a vztahy moc dlouho nevydrželi. Snažila jsem se vždycky jakkoliv komunikovat, brala jsem si volna a stejně mi to bylo k ničemu.

5. Kamarád, který mi řekne, že je do mě nějakou dobu zamilovaný asi po pěti minutách, co jsem se rozešla.
Přátelit se s klukama bylo pro mě vždycky snažší než s dívkami a proto jsem dřív taky věřila tomu, že přátelství mezi klukem a dívkou fungovat může, protože jste na 100% přesvědčeni, že jste jen nejlepší kamarádi.
Jednoho dne, kdy jsem den rozešla s bývalým přítelem, mi na to nejlepší kamarád řekne, že byl celou tu dobu do mě zamilovaný. A mě to dřív nedošlo. Spíš jsem nenechala sama sobě věřit tomu, že někdo další by mohl být do mě zamilovaný. Kamarád mi několikrát říkal ať se rozejdu, že to není ten pravý pro mě. V tuhle chvíli jsem nevěděla, jestli si mám cenit jeho upřímnost, co si myslí anebo to, že by vlastně mohl žárlit. Kamaráda jsem měla ráda, ale hned po pěti minutách, co jsem se rozešla, nebudu hned s někým jiným. Kdyby nějakou dobu počkal, možná jsme mohli být spolu dodnes.

6. Už nikdy neřeknu "miluji tě" jako první...
"Miluji tě a láska" jsou pro mě strašně silná slova. A pokaždé, když jsem řekla, že někoho miluji jako první, nedopadlo to dobře. U jednoho jsem čekala než mi řekne totéž. Čekala jsem dny a měsíce, a nikdy mi to neřekl...
Jsem si jistá, že jsem to řekla jako první třemi osobám a u té druhé si to už ani moc nepamatuji. Ale posledně, kdy jsem někomu řekla, že ho miluji jako první, jeho odpověď mi nakonec sice udělala radost. Řekl mi to samé a byla jsem šťastná. Ale pak ke konci jsem zjistila, že to všechno ,co mi řekl, byla lež. Já se mu svěřila se vším, věděl o mě to nejhorší a to jsem nechtěla, aby věděl. Ale nakonec jsem mu to řekla, a koneckonců zjistila, že měl další dvě jiné. V tu chvíli jsem prostě pocítila zradu a cítila jsem se hloupě. Nakonec jsem měla strach, že to všechno s čím jsem se mu svěřila, může říct komukoliv na potkání. Je to proste ponižující, když oni o vás vědí skoro všechno a vy tu danou osobu sotva poznáte na pohled.

•shrnutí
Posledni bod je shrnutí tohohle článku, neúspěšné vztahy, kterými jsem si prošla. Možná to není úplně všechno, ale jsou to ty nejdůležitější body.
Jako dívce, které chyběla podpora, láska a další blbosti, uvěřila jsem skoro každému blbcovi. Říkali jak jsem krásná,hodná ale ještě prý nebyli připraveni na nějaký vztah. Vždycky jsem k ostatním měla pochopení a koneckonců, většina vztahů byla jen pouhá lež. Za ten rok jsem měla spoustu vztahů a nejsem z toho sama moc nadšená. Každý bývalý přítel byl pro mě něčím výjimečným a snažila se na plných 100%. Ale někdy toho bylo dost a někdy zas málo. Ani jeden ze vztahů, který jsem měla, netrval déle než tři měsíce. Možná jsem náročná a taky asi toho od druhých očekávám moc. A to není dobré. Sama nevim, jaký správný vztah má vypadat, jelikož jsem nevidela žádný funkční a milující vztah. Nikdo mě ani k tomu nevedl, proto je pro mě těžké mluvit o vážných věcech a vyznat někomu své pocity z očí do očí.

Vypsané body výše, jsou pouze vypsaný z mé vlastní zkušenosti.

DISCUSSION | why adults acts like kid sometimes

26. října 2018 v 22:30 | ©posted by; thea |  Diskuze

Objevuji se na blogu po nějaké té delší době a rozhodla jsem se otevřít nějakou diskuzi. Je to asi skoro podobné jako s tématem. Dnešní diskuze bude, podle mě, celkem zábavná - proč se dospělí lidé někdy chovají jako malé děti? Je mi devatenáct let a podle mého chování a většinou dle mého vzhledu, mi lidé od pohledu tipují nějakých patnáct let. Nekdy se chovám víc jak dítě než samotné osmileté dítě. :D

1. Protože jsou dospělí...
Být dospělý a starší, znamená jen zodpovědnost a zodpovědnost. Nic jiného. No koho pořád baví vyzvedávat mladší sourozence ze školy? Pořád obíhat nějaké úřady a samé papírování? A co třeba práce, do které musíte chodit pět dní v týdnu abyste Si vydělali peníze? Zatímco malé děti, mají v těch osmi letech školu do dvanácti hodin a pak si v družině jen hrají se svými kamarády. Nemusí chodit na žádné pracovní schůzky, neřešit peníze a neobcházet debilní úřady. Atd atd atd... Seznam by mohl jen pokračovat. Sami to určitě znáte...
Jenže má situace malinko jiná. Když jsem byla dítě, byla jsem spíš ta zodpovědná a teď, když jsem dospělá, jsem jako malé dítě. Nevim, jestli je může být tím, že jsem dětství neměla, ale teď, co pomalu dospívám a musím pochopit svět dospělých, raději bych zůstala malým osmiletý dítětem navždy.

2. Jsou dospělí a můžou si dělat, co chtějí
To už jsme všichni někde slyšeli, "až budu dospělá, tak so budu dělat co budu chtít". Tak proč ne? Já ještě spím s plyšákama ve své posteli. Vezmu si plyšáka nebo hračku a hraju si s ní. Dělám blbosti, hraju si, tak jak by si hrálo malé dítě. No a co. Miluji to!

3. "Ještě nechci dospět!"
Určitě se spousta z nás těšilo až budeme dospělí, ale to jsme ještě nevěděli, jaké to je být úplně zodpovědný. Upřímně, já jsem byla jedním z těchto lidí. Těšila jsem se až dospěju, školu budu mít za sebou a odstěhuji se. Jenže ono je do toho víc a víc věcí najednou až to člověku může lézt na mozek. Někteří, na rozdíl ode mě, měli třeba krásné strávené dětství, na které je co vzpomínat, proto většina lidí nechce dospět. Také je to z toho, že možná někteří nevědí, co přesně ta zodpovědnost znamená. Všechno za ně mohli dělat rodiče a rodiče je ani nepustili nebo nenaučili té zodpovědnosti. Zase tu nechci sedět a psát, kdo a jaký má být rodič. Jde o to, že spousta dětí, dokonce i dospělí mají strach dospělosti, protože v ten moment si uvědomí, že se rodiče o ně už nebudou tolik starat a musí se všechno naučit sami.

4. Dospělí chtějí víc cukru jak děti
Já jsem na cukr magor. :D Pořád jsem jen sladké a bez nich se nemohla obejít. Proč? Protože mě to uklidňuje od nervů a stresu. Samozřejmě, mi to také chutná, ale dle mého názoru, děti koukají jen na to, co a jak vypadá a chutná. V jejich věku asi nemůžou mít tolik stresu jako u dospělích. Zase nechci mluvit za všechny, každý to máme třeba úplně jinak, jen to říkám ze svého pohledu. :)
Naštve vás šéf? Nebo nepříjemní zákazníci celý den? Nebo váš partner? No co většinou uděláme? Dáme si cukr! :D

Podle mě to bude asi pro tento článek už vše. Doufám, že někoho z vás článek pobavil.
Mě jakožto devatenáctileté a už bohužel dospělé, mi někdy chybí ty časy z dětství, kdy jsem si neustále hrála. Ikdyž mi moji rodiče nedali dětství tak jakému by se dítěti mělo dostat, jsem stále vděčná za ty vzpomínky a za lidi, které znám dodnes, a mé dětství udělali hezkou vzpomínkou.
Tak ,abych řekla pravdu, když jsem dospělá a dokázala se vzepřít rodičům, jsem ráda, že jsem dospělá a stále se učím zodpovědností, ale na druhou stranu, když jde o papíry a hraní, hned bych se vrátila do dětských let. :D

Kam dál